Jen pár kroků od Krčského lesa stojí komplex budov, které si pamatují slavné i dramatické časy. Šimsovo sanatorium, založené roku 1901 psychiatrem a vizionářem MUDr. Janem Šimsou, bylo ve své době jedním z nejmodernějších léčebných zařízení v českých zemích. Spojovalo přírodní léčbu, psychoterapii a kulturní život a jeho příběh je dodnes fascinující.
Šimsovo sanatorium doslova stojí nad údolím Kunratického potoka, tedy nad lesní částí údolí, což mu umožnilo využít výhled, pohled na zelený horizont a přímý přístup k přírodnímu terénu kolem lesa. Tato blízkost poskytovala jak pacientům sanatoria, tak jeho provozovatelům cenné prostředí pro klid, regeneraci a terapeutické výlety do lesa. Konkrétní lokaci naleznete v naší interaktivní mapě.
Jan Šimsa: lékař, vizionář a bojovník proti alkoholu
MUDr. Jan Šimsa (1865–1945) patřil mezi průkopníky psychoterapie u nás. Po praxi v Dobřanech a Záhřebu se rozhodl vybudovat vlastní léčebné zařízení. V roce 1901 zakoupil areál v Dolní Krči, kde dříve fungovaly lázně, a postupně z něj vytvořil nervové sanatorium evropské úrovně.
Šimsa byl zároveň výraznou osobností veřejného života, neboť bojoval proti alkoholismu, psal odborné i populární knihy, působil v abstinentních spolcích a podílel se na rozvoji skautingu. Dokonce se uvádí, že právě jeho texty inspirovaly Jaroslava Foglara a vznik slavné KPZtky, tedy „krabičky poslední záchrany“.
Vita Nova a další vily: secesní architektura s duší
Srdcem areálu byla budova Vita Nova, navržená architektem Bohuslavem Černým v secesním stylu a patří k vrcholům secesní architektury v Praze. Kolem ní stály romanticky pojmenované vily: Radost, Rozkoš, Orient, Inka či Naďa, zasazené do parku s altány, skleníky a kašnami.
Pacienti tak trávili čas nejen v krásném prostředí, ale také v naprostém komfortu. V budovách byla teplá i studená voda, ústřední topení, elektrické osvětlení i moderní kuchyně.
Zdroj: krc-historie.cz
Léčba těla i duše
Sanatorium mělo kapacitu asi 80 pacientů a bylo známé přísně abstinenčním režimem, podávali se zde tzv. lihuprosté nápoje. Zpočátku fungoval také jako ústav pro psychicky nemocné ženy. Léčba stála na myšlence „přírodní terapie“, tedy čerstvý vzduch, slunce, pohyb a voda byly doplněny fyzioterapií, elektroléčbou a dietoterapií.
Kromě léčby se kladl důraz i na společenský život: večírky, koncerty, přednášky a výlety měly pacientům navodit „veselou mysl“. Sanatorium tak fungovalo nejen jako nemocnice, ale i jako kulturní centrum.
MUDr. Šimsa byl jedním z prvních, kdo systematicky aplikoval psychoterapii. Hypnóza, sugesce i rozhovor s pacientem byly v jeho době revolučním přístupem.
Když léčba splývá s kulturou
Secesní komplex si oblíbili i filmaři, natáčely se zde scény pro Saturnina, Dým bramborové natě či seriál Hříšní lidé města pražského. Spisovatel Josef Váchal zase parodoval doktora Šimsu ve svém Krvavém románu postavou „doktora Řimsy“.
A co víc, právě Šimsa stál u zrodu slavného Lesního divadla v Krči (1913), které dodnes připomíná jeho víru, že kultura je stejně důležitá pro zdraví jako medicína. V programu sanatoria tak byly výlety, procházky i kulturní události, které často sahaly i do lesního prostoru.
Od sanatoria k péči dětí
První světová válka přerušila činnost a po jejím skončení už zařízení nedosáhlo původního rozmachu. V roce 1920 areál získal Spolek československé ochrany matek a dětí a proměnil ho v první kojenecký ústav v Československu, jež byl slavnostně otevřený za účasti prezidenta Masaryka.
Tradice pomoci nejmenším trvá dodnes: v bývalém sanatoriu sídlí Dětské centrum při Thomayerově nemocnici, které se stará o děti s vývojovými obtížemi či o rodiny v krizi.
Šimsovo sanatorium je dnes kulturní památkou. Zvenčí stále obdivujeme krásu secesních vil a parku, uvnitř ale pokračuje jeho původní poslání, tedy péče o zdraví a lidský život. Příběh tohoto místa tak dokládá, že spojení přírody, architektury a vizionářského ducha může přežít celé generace.
