Jak jsme před časem psali v jednom z našich článků, „náš“ Krčák není v jihovýchodním cípu Prahy jediným lesem s touto přezdívkou. Stejné označení si vysloužil také Velký háj, který najdeme v katastru Krče nedaleko od sídliště Novodvorská. Místo je ve vzpomínkách pamětníků i zájemců o dějiny Prahy pevně spojeno s Lesním divadlem. Historie pozoruhodného kulturního zařízení, jehož stopy jsou ve Velkém háji stále patrné, je natolik zajímavá, že se k ní ještě jednou vracíme. Navíc i od samotného Kunraticko-michelského lesa je divadlo vzdáleno jen něco málo přes kilometr.
Počátky Lesního divadla jsou spjaty s osobou Dr. Jana Šimsy – lékaře, který se mimo jiné také významně zasadil o rozvoj Krče. V roce 1901 zde na pozemcích bývalých lázní založil takzvané Šimsovo sanatorium pro léčby vnitřních a nervových chorob. Pobyt v zařízení, v jehož hlavní budově se dnes nachází Dětské centrum při Thomayerově nemocnici, byl svého času velmi žádaný, zejména v případě pacientů s těžkými onemocněními, a léčila se zde také řada významných osobností veřejného života.
Kromě vedení sanatoria se Jan Šimsa věnoval také osvětové činnosti, překladatelství a kultuře. Právě zájem o divadelnictví jej přivedl k myšlence přírodního divadla, které s jeho finanční podporou vzniklo v roce 1913 na pozemcích statkáře Tomáše Welze. Na přesné umístění stavby se můžete podívat v naší interaktivní mapě.
Stavba Lesního divadla v Krči, archiv: Alois a Anton Sečkár (www.krc-historie.cz)
Slavná éra krčského lesního divadla
O slavnostní zahájení provozu divadla se postaral místní ochotnický spolek Vlast, který na jeho prknech představil hru básníka a dramatika Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška. Na nastudování inscenace se podílel také samotný Dr. Šimsa.
Divadelní sezóna trvala od vždy od 1. května do poloviny září. Představení se konala v neděli odpoledne a z nevysokého vstupného, které ochotníci vybírali, se přispívalo na stavbu nové sokolovny.
Lesní divadlo se záhy stalo důležitým centrem místního kulturního života. Kromě činohry se zde hrála i opera a svůj dramatický um na místním jevišti předváděly nejen amatérské spolky, ale i slavní herci a pěvci včetně velkých jmen Národního divadla. Jeho činnost podporovaly takové osobnosti, jako byli spisovatelé Antal Stašek nebo František Serafínský Procházka. V dobách jeho největší slávy divadlo navštěvovalo až 5 500 diváků, přičemž pět set z nich sledovalo představení z lavic a ostatním byla vyhrazena místa ke stání.
Z představení v Lesním divadle v Krči, archiv: Alois a Anton Sečkár (www.krc-historie.cz)
Požár, znovuzrození a zánik
V roce 1935 do provozu divadla významně zasáhl požár: živel zničil vše kromě zděných staveb. S obnovou zařízení přichází jeho další velká éra, během níž zde své inscenace uváděla například pobočná scéna nuselské Fidlovačky, a za druhé světové války zde mohli diváci sledovat hry v nastudování Divadel pražských předměstí. Po skončení války se na jeviště přírodního divadla vrátili ochotníci, kteří se na něm střídali s herci z Městských divadel pražských.
Činnost Lesního divadla byla oficiálně ukončena v roce 1946, poslední z více než 600 představení – tragický milostný příběh z pera Aloise Jiráska s názvem Vojnarka, však uvedlo ještě v roce 1951. O sedm let později bylo opuštěné a rychle chátrající zázemí přírodního divadla srovnáno se zemí. Zbytky lavic, jedno z přístupových schodišť, část nestržené zdi nebo betonová nápovědní budka ale slavnou historii lokality připomínají dodnes. Fotografie současného stavu divadla si můžete prohlédnout v galerii pod článkem nebo se neváhejte na místo někdy sami vypravit.
